Používáme cookies, abychom Vám zajistili veškeré pohodlí na našich stránkách. V případě, že budete dále pokračovat bez provedení změn ve Vašem nastavení, předpokládáme, že souhlasíte s přijímáním cookies na těchto stránkách. Pokud chcete své nastavení změnit, můžete tak učinit kdykoli tady. Přečtěte si víc

Půjčka na dobré slovo se mi vymstila

Když Libor Bělák půjčoval svému kamarádovi z dětství 24 tisíc korun na dobré slovo, věřil, že mu je dle domluvy do roka splatí a vše bude v pořádku. Několik prvních splátek kamarád Petr skutečně zaplatil. Pak se ale odstěhoval a se splácením přestal. Nyní – téměř po třech letech – si pan Libor uvědomil, že nadobro přišel nejen o své peníze, ale i o nejlepšího kamaráda z dětství.

 

„Jsou to už skoro tři roky, co se na mě Petr s prosbou o půjčku obrátil. Znám ho odmalička, takže jsem neměl důvod pochybovat, že mi peníze vrátí. Neváhal jsem a 24 tisíc korun, které rychle potřeboval, jsem mu půjčil,“ vzpomíná trpce pan Libor, který půjčku Petrovi bral jako kamarádskou výpomoc.

Takže po něm nechtěl ani žádné úroky a poskytl mu půjčku zcela zdarma. A ani ve snu ho nenapadlo, že by spolu měli sepsat nějakou smlouvu o půjčce nebo si s sebou k předávce půjčky na ruku vzít nějakého svědka. I když se nedomluvili na žádném přesném termínu, do kdy má být půjčka splacena, domluva zněla, že do roka Petr celou zapůjčenou částku postupně vrátí.

Jak se záhy ukázalo, spoléhat jen na čestné slovo kamaráda byla obrovská chyba. Přestože první tři splátky Petr skutečně splatil, zanedlouho se odstěhoval a se splácením přestal. Pan Libor se ho proto snažil kontaktovat, volal mu, šel za ním do práce. Nedočkal se ale ničeho jiného než neustálých slibů či výmluv, že nemá peníze a že je v exekuci. Pokračovalo to až do chvíle, kdy pan Libor ztratil trpělivost:

„Nejdříve jsem ho pořád omlouval, byl to přece jen letitý kamarád. Když ale jeho neustálé výmluvy nebraly konce, řekl jsem si kamarád ne kamarád, dluhy se platit musí. Jak bych k tomu sám přišel. Poslal jsem mu proto doporučený dopis, aby mi dluh ve výši 18 tisíc korun do konce následujícího měsíce zaplatil,“ 

vypráví zklamaně pan Libor, protože ani následující měsíc se nic nedělo – od Petra nedostal ani korunu.

Ten mu ale ani část z dluhu nesplatil ani během následujícího půlroku. Bez ohledu na to, že se spolu znají tolik let, by pan Libor chtěl zapůjčené peníze dostat zpět, přece jen 18 tisíc na ulici člověk nenajde. Jenže pan Libor nemá ani žádnou písemnou smlouvu o půjčce, ani svědka, který by mu dosvědčil, že Petrovi skutečně peníze předal. Má proto pan Libor vůbec nějakou šanci domoci se svých peněz od vydařeného kamaráda zpět, nebo se s nimi může nadobro rozloučit? Bude muset situaci řešit soudně, nebo by to mohlo jít ještě i po dobrém?

Správné řešení:

  • Protože si pan Libor nevěděl rady, zašel se raději zeptat do občanské poradny. Tam mu vysvětlili, že zřejmě po dobrém už z Petra peníze nedostane, a neměl by proto moc dlouho otálet s podáním žaloby k soudu. Protože i nárok na vrácení zapůjčených peněz se promlčuje, a to v tříleté lhůtě. A po uplynutí této lhůty by už nemusel uspět ani s žalobou na vrácení peněz.
  • Upozornili ho také, že pokud bude chtít spor skutečně soudně řešit a soud s Petrem vyhrát, bude muset prokázat, že Petrovi peníze opravdu půjčil. Právě pro takové případy je vždycky lepší mít uzavřenou písemnou smlouvu o půjčce, byť se jedná o půjčku dobrému kamarádovi.
  • A protože Libor písemnou smlouvu s kamarádem nepodepsal, právník z poradny mu poradil, aby alespoň zkusil od Petra získat písemné uznání dluhu, které by pak mohlo posloužit jako důkaz před soudem. Jako další důkaz mu doporučil předložení výpisů z bankovního účtu, na kterých budou vidět tři zaplacené splátky od Petra.

Špatné řešení:

  • Pan Libor se rozhodl, že se nenechá ošidit a z kamaráda dostane zapůjčené peníze stůj co stůj. Začal proto Petrovi každý den volat a psát SMS zprávy, aby mu půjčené peníze vrátil. Na několik prvních telefonátů a SMS zpráv Petr ještě reagoval, pak už ale Liborovo volání zcela ignoroval a měl úplně vypnutý telefon.
  • To ale pana Libora pořádně dopálilo a několikrát se za Petrem osobně vypravil, aby ho důrazně upozornil, že chce své peníze zpět. Jenže buď neměl na Petra štěstí, protože zrovna nebyl doma, nebo mu Petr úmyslně neotevřel. A tak ho pan Libor nikdy nezastihl, a akorát navíc utratil další peníze za zbytečné cesty k Petrovi a zpět.

Protože neuspěl s telefonáty a SMS zprávami ani osobní domluvou, začal Petra doslova bombardovat výhružnými dopisy. Tím ale zbytečně ztrácel čas a namísto toho, aby se raději obrátil na soud, došlo k promlčení půjčky. Takže když se pak konečně rozhodl podat na Petra žalobu, soud prohrál a musel ještě platit náklady soudního řízení.

Autor článku PR Provident